Sinfonia IX [antikvár]

IX. SYMFONIE E MOLL - „Z NOVÉHO SVÉTA" Podle pihodnich pramenű k tisku pfipravila Komise pro vydávání dél Antonina Dvofáka: Otakar Sourek, Frantisek Bartos, pfedseda - Jan Hanus, vedouci reduktor - dr. Jifi Berkovec — dr. Antonin Cubr — Karel Sok. SYMFONIE „Z NOVÉHO SVÉTA" v tóniné e moll, 95. dílo a poslední z devíti symfonií Antonina Dvofáka (8. IX. 1841 - 1. V. 1904), byla první skladbou, kterou tento umélec cele, tj. pocínaje prvními záznamy tematickych myslenek, vytvofil po svém prvém pfíjezdu do Nového Yorku v America. Pfedtím napsai tam jesté partituru kantáty „The American Flag" (1. XI. 1892-8. I. 1893), jejíz úplny nácrt vytvofil jesté pfed odjezdera z vlasti ve Vysoké u Pfíbrami, ale jiz za této práce, pocínaje 19. prosincem 1892, zaznamenal si také tematické myslenky, jejichz vétsinu pak zuzitkoval pfi skladbé symfonie. S vlastnim nácrtem této nővé symfonie zacal pak 10. ledna 1893 a první vétu v ném dokoncil 21., druhou 25. a tfetí 31. ledna. Mozno míti za to, ze ihned poté pokracoval jesté i na nácetu véty ctvrté, tfebaze v jeho závéru, snad az dodatecné pfipsaném, je datum 12. kvétna téhoz roku, kdy byla jiz hotova defmitivní partitura prvních tfí vét a snad í cást partitury véty fmálni. Práce na partitufe dála se pak v téchto casovych termínech: první véta byla zacata 9. února a dokoncena 28. téhoz mésíce, druhá véta byla dopsána 14. bfezna, tfetí 10. dubna a ctvrtá 24. kvétna 1893, vesmés v Novém Yorku. (Podrobny popis nácrtu a rukopisné partitury viz ve Vydavatelské zprávé za poslední stranou partitury.) Zjev symfonie „Z Nového svéta", která je jednou z vrcholnych a nejúspésnéjsích symfonií v hudbé svétové, zajímá nékolika základnímí rysy. Nejprve tím, ze ve svém vyrazovém materíálu vykazuje charakteristícké vlastnosti, jaké Dvofáka zaujaly na lídovych písních americkych cernochú a Indíánü, pfípadné í na jejich zlidovélych ohlasech u nékterych ame-rickych skladatelü, zejména na písních Stephena Collínse Fostera. V melodice je to hlavné pouzívání pentatoníky, tj. tvrdé tóniny s vynecháním ctvrtého a sedmého stupné, v mollo-vych tóninách pak snizování sedmého stupné a vynechávání stupné sestého. V harmonické povaze témát typickou je prodleva na tónice nebo dominanté, pfípadné í na dudáckém jejich spojení. Po rytmické stránce casté jsou pak punktace a synkopy í stfídavé jejich pouzívání V témze tématu. V téchto znacích jedíné tfeba hledat „americké" zabarvení Dvofá-kovych témát, zde v symfoníi í v jínych skladbách z doby umélcova pobytu v Americe, a znaky témi jsou také odüvodnény nékteré jeho vlastni vyroky, jako ze „v/í'v Ameriky kazdy, kdo má cuch, musize symfonie vycítit", nebo ze „tyto skladby nikdy by lak nenapsal, kdyby byl Ameriku neuvidél"apod. Dúlezíté vsak je, ze zádné z onéch lídovych nebo zlidovélych americkych písní Dvofák nikde nepouzíl, a právem se proto bránil protí podobnym domnénkám, uvádéje napf.: „Je to duch cernosskych a indiánskych melodii, jejz jsem se snazil vyvolat ve své nővé symfonii Napsai jsem prosté pűvodní themata, vtéluje Jim zvlást-nosti indiánské hudby, a uzivaje téchto themat Jako subjektú, rozvinul Jsem Je veskerymi vy-mozenostmi moderniho rytmu, harmonic, kontrapunktu a orchestrálnich barev.'' Jinym vyraznym znakem symfonie „Z Nového svéta" je lapidárnost témát í vétné