Kosmas [antikvár]

y f KAPITULNÍM DOMÉ,bn2ko praáského kostela, züstávalo dvacet pét kanovní-kü. Jeden z nich se nazyval Kosmas. Nebyl ani velky ani maly, a kdyé sedél, dosahovaly mu lokty právé na stül. Nemusil se tedy pfílis natahovat, aby uchopil misku nebo psací náciní. Tím se chce ríci, ée Kosmas byl obdafen zname-nitou chutí k jídiu a ée se stejnou ochotou zasedai k vselijakym spisüm latinskym. Jedl, co mu dali, ale pokud jde o ctení, byl vybíravy a mél zálibu jen V tom, co bylo naplnéno néjakym zvlástním kouzlem. Spisy koktavé a otácející se na jediném misté nemiloval. „To mi pfipomíná," pravil jednou nad podobnym rukopisem, „psa, ktery si chnape po ocase. Na mou duchu, nemám prazádnou chut' dívati se, jak se vrtí a jak jeho zuby klapou naprázdno. Známe to! Pocíná si vzdy stejné a mné je nanic, kdyz vi-dím to mamé úsilí."