Drahé kameny kolem nás [antikvár]

UVOD Clovék se obklopuje záncími drahokamy jiz radu tisíciletí. Proö? Pro lidskou marnivost neto projejich krásu? Tézko müzeme tvrdit, ze pouzepro krásu, proto-ze mezi lidmijejisté mnoho marnivcü. OvSem lidé maß rádi krásné véci a véfíme, ze to byla pi^edevsím krása drahokamü, která lidem ucarovala. Casto slycháme slova o drahokamech, levnéjsích polodrahokamech a o ozdob-nych kamenech, které se dají lestit i ve vétsích kusech. AvSak toto rozdélení, jez se pouzívalo zejména v obchodních kruzich, není pnliS spolehlivé. Hranici mezi vlastním drahokamem, polodrahokamem a ozdobnym kamenem není moino presné vymezit. V uréité dobé se pnhlííelo vice k vzácnosti kamene, jindy k jeho vlastnostem, zejména ke kráse zbarvení a tvrdosti. Podle toho pokládali nékten lidé za polodrahokamy jen levnéjSi dekoracní kameny, cimz mizela hranice mezi polodrahokamy a kameny ozdobnymi. Jim znalci naopak velmi prísné uznávali za drahokamy pouze diamant, rubín, safír a smaragd. S ohledem na tyto nepres-nosti se V odboméjSích kruzich jiz toto déleni nepouzívá. Je zavedeno nové, jed-notné oznacení drahy kämen. Aby nerost mohl byt zarazen mezi vznesenou spoleénost drahych kamenü, musí splnovat nemálo podmínek. Drahy kämen by nebyl drahym kamenem, kdyby se nelíbil. A mä-li se líbit, musí mit vysoky lesk a lom svétla, pnjemnou barvu nebo byt ciry anebo prühledny. Cerveny rubín, modry safír a zeleny smaragd spojují nékolik vlastností — jsou prühledné, silné se lesknou a mají pnjemnou a oku lahodící barvu. Diamant nebyvä vétsinou zbarven, ale presto je vysoce cenén. Zpúsobuje to pesträ hra barev na vybrousenych fasetäch (okrajovych ploskäch) V düsledku vysokého lomu svétla, vysoky lesk a cirost Nékdy stací pouze jedna z uvedenych vlastností a jiz se nerost pocítá mezi drahé kameny. Proto byl mezi né zamzen napr. tyrkis pro svou blankytné modrou barvu a také näS őesky granät ohnivé cervené barvy, ktery je prosluly svou kräsou po celém svété. Svúj krásny vzhled, zejména lesk a prühlednost, si musí vybrouseny drahy kämen zachovat, i kdyz je souöästi noseného sperku, tzn., ze je vystaven rüznym rusivym vlivüm. Hrozí mu predevSím mechanické poskození, nékdy také püsobení rüznych chemickych cinitelü. Proto musí byt kämen co nejméné porusitelny. Z toho düvodu klademe velky düraz na tvrdost kamene. Tvrdost byla püvodné hlavním méiitkem mezi drahokaniy a polodrahokamy. Nerosty tvrdsí nez kfemen n. stupen podle MOHSE) byvaly vétsinou irazeny mezi drahokamy, mékőí mezi polodrahokamy. Mékőí drahé kameny (napf. chryzolit nebo opäl), ackoliv jsou jisté krdsné, se nehodí do prstenü, kde je nejvétsí nebezpeöí mechanického poskození. Tyto kameny zträceji jiz po krdtkém noSení v prstenu ostrost hran jednotli-vychfaset, a tím i lesk a kräsnou barvu.