Branibori v Cechách [antikvár]

Tato III. REVISE klavírního vytahu operní prvotiny Bedricha Smetany ob-novuje V slovnim podkladu co mozno nejvice znëni, které stanovil prof. Zd. Nejedljr pre-tiskem Sabinova libreta s kritickjhn aparátem (vyd. r. 1918 jako I. svazecek sbirky ,,Opemi libreta Bedricha Smetany" nálíladem Sboru pro postaveni pomnilcu Bedrichu Smetanovi v Praze) a jez je téz témëf bez zavaznëjsi zmëny obsaäeno v I. yydáni klavír-niho vytahu této opery, z r. 1900 (Umëlecka Beseda v Praze). Odchylky od tohoto základniho znëni, jeá se v dalsím znací N-I., jsou ponejvíce prevzaty z II. yydáni klavimiho v;í?tahu této opery, jez vyslo v Umélecké Besedé v Praze r. 1911 revisi Jindricha Káana z Albestu; úprava textu svérena tehdy komisi v klavimím v^tahu samém nejmenované, jejímz pricinéním „zastaralá dilice textu byla z cásti zmé-néna a prizpusobena správné deklamaci hudební, ovsem s tou tendencí, aby pokud jen mozno zustal nesetren ráz originální". Pri této revisi, znacené tuto II., dosti casto se pozadavku správné — podle dnes-nich norem — deklamace vyhovélo pfesmyknutim slov, na pr. str. 172 N-I.: „se.her svűj lid": IL: „svuj seber lid", a pod. anebo rozlozenîm slova delsiho ve dvé kratsl, na pr. str. 211 N-L: „pricMzí": IL: „se 6/izi": a pod. Takovéto zmëny vëtsinou ponechány podle II. i v III. revisi. V nëkter^ch pnpadech je zásah do puvodniho znëni vétsl, zvlásté má-li se délka slabik prizpusobiti délce prislusného k nim tónu. Zde obnoveno znëni puvodni, protoze pro zpëv je tu mnohdy minén jisty afekt, jlmz se slabiky krátké prechbdné dlouzi, a pfi provedeni dovednym pévcem zabarveni hlasky (jeji kvalita) dostatecné naznaci jeji déUiu ci krátkost (jeji kvantitu). Na pr. str. 91 N-I.: „Chopte se toho ^«doucha!": IL: „Kéz V moci své jiz skudce mám !" Snaha uvésti dodatecnë v soulad rytmus slova s rytmem prvotného napëvného útvaru vedia namnoze az k tomu, ze pod hudbu vyrazovë odpovídající puvodnimu, aie „nesprávné" deklamovanému slovu, podlozena slova rytmicky sice bezvadnë odpovídající, ale odporující obsahovému prvku hudby. Na pr. str. 74 N-L: „Násila se déje nám" : II. : „Dík ti za to vyznávám." V podobn;^ch pnpadech téz obnoveno znéní puvodni. Jen drobné zmény ponechány v dikci (1. c. „násilí" misto „násila"), ackoliv po-jem „zastaralosti dilcce" je relativní ; pfijde doba, kdy se i dnesní bude zdáti jiz zastaralou, a proto je nejlépe pfidrzeti se dilcce prvotné. Ostatnë na mnoha místech její vyrazová (dnes) neobvyklost püsobí dojmem zcela svézím a i realistick^. Na pr. str. m N-I.: „Kdybych nebyl pravë v dobrém rozpolození, dal bych ti kus zeleza do hrdla ku snédení" : II.: „Namüj pokyn pouhy sletí rázem hlava tvá, pro dnes aleodpoustim tislova rouhavá". Jen V ojedinëljrch prípadech je v této III. revisi odchylka od N-L, ale i tu je dbáno, aby obsah hudební i v^az slovn^ se blízil co nejvíce prvotnímu útvaru Sabinovu a Smetanovu. Na pr. str. 73 (a 77) N-I.: „Ty mi neujdes, Ludiso, víc, kdybych prorazit mél nebesa, kdyby mné peklo se stavélo vstnc!": IL: „Ty mi neujdes, Ludise, jiz, af je proti mné i cel^: svët, já tebe ani peklu nevydám": III.: „Ty mi neujdes, Ludiso, víc závory byf nebes mél bych klát, brány bj^f pekel stavély se vstríc." Konecné místy doplnény podle N-I scénické údaje. Srpen 1933. Dr Jaromir Fiala.